First, a calm stroll through the city. A bit of Monday’s Kruununhaka and a bit of yesterday’s Kamppi (yes, I was feeling lazy), both relaxing, enjoyable walks.

Second, in a little moment I found out why the city is so void of seagulls. Krááááááááááááá!!

And I’ve left my best until last.

Adult style. Enjoying other people’s company. Talking. Eating. Drinking very responsibly. Sauna. Sausages. Scam museum. Eating more. Playing mölkky. Once again enjoying life.

Thank you all.

Mölkky, way more fun than petanque, can be played with a beverage in the hand.

That’s why Finland! (outside temperature ca 13°C, water ca 15°C)

 

… and the same spot around midnight:

After a lovely weekend in Uusikaupunki and the mökki (summer cabin) base we are finally home. Greetings from Helsinki.

Ještě že nejsem nemocné dítě. Dvanáctipatrová hnusobudova a na ní napojená paneláčkovitá a velice účelná křídla. Svou impozantností děsí dětské i dospělé obyvatele, a když se podíváme na detaily (zombie sochy kolem oken, mříže, kde se vzor embryí střídá s vzorem perníkového panáčka, rádoby barevé oživení fasády…), tak si nemůžu odpustit poznámku, že čím více se snaží budova prvoplánově ukázat svůj účel, tím děsivější je výsledek. Místním se líbí..

No naštěstí tu autobusové nádraží ve tvaru autobusu nemají. Zatím.

A abyste si z toho nezblánili, tak ještě pár fotek z cesty tam (k nemocnici)…

So. The summer is and is not here (not unlike Schroedinger’s cat), we have worked out our summer plans finally, and, well, things are quite good I suppose. Pictures are from Rhodopuisto (LOL) –  quite a magical rhododendron park – and from the millionaire part of the Herttoniemi. V’s share of pictures from the park, random walks around Hki and from our semi-lame attempt of plane-spotting shall follow…

… but not until say Friday/Saturday the coming week. After a break of 14 years I’m off to a CAMP tomorrow! (the camera is packed already)

 

Well. The summer is here = one can wear skirts occasionally, and that just in order to get soaked in rain and freeze afterwards. The maailmanpyörä (lol) is spinning and kicking. Boat docks and blocks are empty as all boats and yachts have been launched. The light is impressive, keeping us up at night (yes, we need curtains). All good…

A VERY original picture of Sibelius’ monument…

And last but not least:

of hope. Nebo tak něco.

Ve čtvrtek bylo volno, tak jsme zajeli do Fiskars a uznali, že jsme na to ještě moc mladí/příliš zcestovatělí – ukázky řemesel, trošku tvořilkovské, trošku hipsterské, s tučnou locally-made přirážkou. Pršelo, a z celého dne byly nejlepší cedule při projíždění švédsky mluvícím územím: první řeč je švédština, finština až na druhém místě! (pro pořádek – ve zbytku “finského” Finska je tomu naopak). Mé trolovací srdce se opět radovalo, stejně jako když se do Evropského parlamentu dostal “můj” kandidát – opět z prošvédské strany;)

Včera večer jsme se byli podívat na hřbitově. To je taková lehce morbidní ale zároveň krutě dobíjecí procházka. Vždycky, zvlášť v létě, když tu vše krásně kvete…  narazili jsme na letní úložiště lucerniček a svíčiček a na dva cikány tábořící pod zdí.

A konečně dnes, dnes skončila škola. Ano, v sobotu, a to proto, aby se rodiče mohli dostavit na školní slavnosti a zazpívat si Suvivirsi/Den blomstertid nu kommer (Už přichází květin čas). Oh wait, oni ho zakázali, protože je militantně křesťanský: obsahuje slovo Ježíš!!! Tak se dnes v poledne na náměstí setkalo pár stovek Finů a suvivirsi si finsky i švédsky zapěli. Takhle se bojuje za tradice: v míru a s médii v patách.

já vím. Ale útěchou nám budiž, že fotky z opravdových výletů jsou na druhém foťáku.

Tak jsem poslední dobou nějak přemýšlela, asi moc. Poslední dobou narážím na problém jak uchopit skutečnost fotografií, spíše se mi daří totéž skrze jiná média. A taky mi přišla na mysl nicota. Třeba teď uvidítě nějaké fotky z naistenkymppi (10km běh pro ženy). Původně jsem chtěla též běžet, ale vypadla jsem z tréninku a trasy přes ca 6-7km mi dělají problém. A taky mě napadlo proč? Jak? Tohoto se účastnily ženské kolektivy, kámošky, kolegyně, rodiny. Jednotlivci měli podporu v publiku (nevyfotila jsem z etických důvodů děti s doma udělanými transparenty vel. A4, kterými děti podporovali maminku)… a já tak nějak bych si tam připadala pitomě, jako v neonově růžové zhuštěné metafoře každodenní reality. Od té doby, co tu ve Finsku jsem, tak jsem děsně šťastná a taky zároveň děsně sama, a podle jistých indícií nejsem zdaleka jediná, kdo si tím zde prošel. Asi na té finské uzavřenosti něco bude.

Ale co teď? Vyhledávat krajany potřebu nemám, nejsem člen nějaké jasně vyhraněné skupiny (studenti, matky, uprchlíci, apod.), na akcích konaných anglicky mluvícími expaty jsem narazila hlavně na takové to typické expatí ignoranství s americkým nádechem. Kolegové jsou jaksi duševně někde jinde, a přátelé tu mám, inu, jednotlivce. Tak se snažím pevně budovat lokální sociální síť, návnady hážu kudy chodím. Což o to, nějaká spojení tu vždy mám, mezi lidi chodím, ale pořád mi tu schází lehkost a samozřejmost každodenního lidského kontaktu na bázi přátelství a automatického pochopení. Sice se to teď sune pomalu k lepšímu, ale není to vždy jednoduché.

Tak tedy pár fotek – fakt nic moc 🙂 většina beztak z ČR. Ale já se polepším!

Tak teda ta Praha…

 

… a teď naistenkymppi. První běžkyně proběhly, přihlížející tleskají a “dobrovolní” podavači pití mají ještě úsměv na tváři. Cha!

Tady ještě pár momentek na téma jarní zataženo.

A byli jsme se podívat za ledoborcema – Sisu, Voima, Urho a Otso. Mají i vlastní poštovní schránky… Na fotkách vypadají lodě klidně a že snad ani v tom létě moc práce mít nebudou. Inu, dva dny poté tu máme +7°C, feels like 0°C, takže bych si zatím tak jistá nebyla.

 

 

This has, unfortunately, been a very intense week. You know. Hospitals and such. Besides, the photographer’s total nightmare has got me like 4 times – perfect timing, perfect composition, amatuer mistake, all joy and long-held dreams ruined.

Nevertheless, we managed to go out and BBQ at like 5°C, dance, celebrate officially the worst May Day in history, and broke into some interesting laces. I mean Places, the “p” key is not working properly (among other things) on my computer. I know I should buy a new one soon, but… money makes the world go round.

 

Next year… next year I will get the graduation hat. Swedish-Finnish one of course…

Chcíplá slepice 🙂 prostě dva starší solidní lidé a balon ve tvaru SLEPICE!

Helsinki Velodrome – další z krásných, svěžích a hlavně zachovalých monumentů Olympiády (prostě ta 50. léta miluju… tento stadion taky vypadá trochu jako krokodýl)

… tak jak to tedy je? Byli tenkrát lidé apriori slušnější, nebo se prostě nával na lístky na olympijskou podívanou dá zvládnout zábradlíčkem do výšky kolenou a bránou s hrotíčky?

Ty krásné dny, kdy se konečně vyjasní, ale prostě není nic moc co fotit, zvlášť když je člověk tak trochu izolován od emocí ostatních. Tak tady máte maličký výběr z posledního týdne. A ano, opět máme v péči pouštní lišku.