Saturday

of hope. Nebo tak něco.

Ve čtvrtek bylo volno, tak jsme zajeli do Fiskars a uznali, že jsme na to ještě moc mladí/příliš zcestovatělí – ukázky řemesel, trošku tvořilkovské, trošku hipsterské, s tučnou locally-made přirážkou. Pršelo, a z celého dne byly nejlepší cedule při projíždění švédsky mluvícím územím: první řeč je švédština, finština až na druhém místě! (pro pořádek – ve zbytku “finského” Finska je tomu naopak). Mé trolovací srdce se opět radovalo, stejně jako když se do Evropského parlamentu dostal “můj” kandidát – opět z prošvédské strany;)

Včera večer jsme se byli podívat na hřbitově. To je taková lehce morbidní ale zároveň krutě dobíjecí procházka. Vždycky, zvlášť v létě, když tu vše krásně kvete…  narazili jsme na letní úložiště lucerniček a svíčiček a na dva cikány tábořící pod zdí.

A konečně dnes, dnes skončila škola. Ano, v sobotu, a to proto, aby se rodiče mohli dostavit na školní slavnosti a zazpívat si Suvivirsi/Den blomstertid nu kommer (Už přichází květin čas). Oh wait, oni ho zakázali, protože je militantně křesťanský: obsahuje slovo Ježíš!!! Tak se dnes v poledne na náměstí setkalo pár stovek Finů a suvivirsi si finsky i švédsky zapěli. Takhle se bojuje za tradice: v míru a s médii v patách.