Espoo je takový naprosto nudný předměstí Helsinek. Nic tam není – jen domy, paneláky, pár kanceláří a továren (Lumene například), hokejová arena a nákupní centra – to vše mezi lesy, bažinami a pajezery. Bydlí tam všichni ti, kteří chtějí děti a Helsinki jsou “moc rušné”, “moc drahé”, chtějí “bydlet blízko přírodě”, plus se ošívají dalšími argumenty typu “už se vyblbli a touží po klidném životě a Audi A4”. Přes dvacet let života tam strávil i V., což mu občas ráda připomenu.
Nejlepší na Espoo je, že jako takové neexistuje a nedá se lokalizovat ani na mapě – ač se o to někdo pokusil a existuje Espoo centrum a Espoo železniční zastávka někde v polích, ale to je jen takový trik na přistěhovalce, kterých je zrovna v tom centru nějak hodně. Prostě toto druhé největší město Finska (lol) nemá žádné přiřozené centrum, jsou to jen sídliště rozházená mezi stromy na hrozně velké ploše, a bydlí tam asi tak každej 4. nebo 5. Fin. Nechtěl bych! Když se tam jede (např. na návštěvu), a nechce se brát auto, musí se jet ponižujícím autobusem, který je drahý (bo Espoo leží ve své vlastní zóně), a kterým to trvá děsně dlouho, protože jede po dálnici.
Nicméně dneska jsme tam byli na procházce a bylo to celkem fajn. Byla kosa jak prase, já měla na sobě to, co přišlo pod ruku, beďar na tváři, ale aspoň je to fotka upřímná ŽEJOTATI 😉
Maiinly visual. 
Leave a Reply