VENEBÅT Fair

Veletrh Vene/båt je jedna z hlavních událostí zimy. Což nepochopím. Nepochopím to proto, protože nepochopím smysl plachtění a lodí jakožto koníčka: spousta vody (furt), dá se tím dojet akorát do dalšího přístavu, málo prostoru a mořská nemoc. A taky spousta peněz a času v čudu, protože na lodích se furt něco musí dělat, leštit a přikupovat. Ano, jsem z vnitrozemí.

Nicméně jelikož jsme měli oba volný vstup (akorát jsem musela předstírat, že se jmenuju jako Villeho máma), tak jsme se i přes V:ho skepsi, zda “skutečně” chci jít, vydali veletrh obhlédnout. Byla to popravdě pěkná nuda a šestnáct euro bych za vstup nedala skutečně nikdy, ale náhodou jáááá jsem se bavila. Vysockovali jsme nějaké dárečky v rámci trénování společenských a jazykových schopností, a celou dobu se celkem chechtali. Aspoň já.

Veletrh vypadá jako… hala plná lodí, některé větší, některé menší, všechny bílé, a všechny stojí 300,000+ Euro – a i na ty nejmenší lodě bez zábradlí má podle mého zběžného ohodnocení návštěvníků má asi tak 2% publika. Nicméně jsem zaregistrovala, že švédsky mluvících tu nebylo národních 5%, ale minimálně 50%, což asi má něco málo společného s tím, kdo si ty hnusný lodě může dovolit. Zbytek podle V:ho tvořila masa, která hned ten samý večer po veletrhu vsadí loterii a bude doufat.

Na lodě se dá i vlézt, ale musíte si sundat boty nebo vzít návleky. Finové to dělají automaticky, holt se stejně jako v ČR před vstupem do obydlí zouvají. Ale jako na veletrhu něčeho tak exkluzivního jako lodě za spoustu moc peněz ty hromady bot rozházené všude okolo působily skutečně vtipně.

Na veletrhu se daly i koupit i vesty, které mi V zakázal spustit (jakože zatáhneš za štítek a z takového nenápadného pásku okolo krku se nafoukne obří žlutá obluda), nebo minizařízení, která se vejdou i na lodě, a která jsou dělaná velikostně tak pro tříleté caparty. Tak jsem zrovna poprosila V, aby mi vysockoval balenou vodu jakožto propagační předmět, popíjim si, a narazím na stánek prodavačů minizáchudků. A nad jednou obzvláště raritní (patrně) minimísou stála skupina pěti Finů a zcela vážně se zamýšlela nad úžásností a jedinečností tohoto zařízení. Omlouvám se za foto, snažila jsem se být diskrétní.

Mně se tam líbilo a za rok jdu znova. A teď aspoň vím, kde je Silja Serenade.